Rotundu sv. Martina najdeme na Vyšehradě, kde stojí už od 2. poloviny 11. století. Nechal ji postavit první český král Vratislav I. a zřejmě sloužila jako farní kostel pro předhradí Vyšehradu.
Během husitských válek jako jediná ještě spolu s kostelem sv. Petra a Pavla nebyla poničena. Po roce 1650, kdy za Ferdinanda III. začala na Vyšehradě vyrůstat vojenská pevnost, byla rotunda přeměněna na skladiště prachu. Její likvidace hrozila i roku 1841, kdy překážela komunikaci mezi Pankrácí a Novým Městem. Zásluhou hraběte Chotka byla zachována.
Obnova a záchrana rotundy přišly od vyšehradské kapituly, která ji roku 1875 zakoupila. Návrh na její obnovu zpracoval architekt Antonín Baum a na vnitřní výmalbě se podíleli významní malíři své doby. Oltářní obraz je od Františka Sequense. Dnešní podoba je dána několika dalšími rekonstrukcemi.
Průměr rotundy činí 650 cm a románské zdivo má sílu 95 - 97 cm. Vchod rotundy byl původně na západ. Střecha je zakončena tzv. lucernou s půlměsícem a křížem, ostění je zdobeno lisény.
Kdo se podívá nad nerománský portál, najde tam zazděnou dělovou kouli z obléhání Prahy Prusy v roce 1757.
Rotunda dnes patří římskokatolické církvi při kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě a spravuje ji vyšehradská kapitula.
Zajímavost:
Rotunda sv. Martina představuje nejstarší dochovanou stavbu na Vyšehradě a nejstarší rotundu v Praze. Rotundy sv. Longina a sv. Kříže jsou mladšího data.
