Možná ne každý ví, že druhý nejstarší most v Praze hned po Karlově mostě, je právě Negrelliho viadukt. Byl totiž vybudován v letech 1846 až 1850. Jeho autorem byl rakouský inženýr, specialista nejen na kamenné železniční mosty, Alois Negrelli, ale také autor projektu Suezského průplavu. Podle něj také most své jméno dostal.
Viadukt se vyznačuje zejména svou neuvěřitelnou délkou 1 110 m. Řadí se tak mezi největší železniční mosty na sever od Alp. Na šířku jen pro úplnost most měří 7,6 m.
Celý viadukt byl vybudován v jednotné koncepci kvádrových kleneb, kterých je celkem 85. Stavebním materiálem jádra zdiva se stala lámaná opuka spolu s maltou. Kvádrové zdivo kleneb je z české žuly, obklady pilířů pak z pískovce se žulovými kvádry na rozích. Pilíře stojí na dřevěných roštech.
Ve druhé polovině 19. století, kdy bylo potřeba rozšiřovat železniční síť, byla postavena východní kolejová větev viaduktu. Postupně ale musela být kvůli pražským komunikacím souvislá řada kleneb na dvou místech přerušena a nahrazena na jednom místě nýtovanou železnou příhradovou konstrukcí a na druhém svařovanou.
Viadukt byl již v 19. století často označován jako nevhodný z dopravního i estetického hlediska. Jeho stavba ani její projektant nebyli zpočátku vůbec oceněni. O tom vypovídá i jakýsi provizorní název mostu, který byl označován jako "viadukt Společnosti státní dráhy", "železniční viadukt z Karlína do Holešovic". Jméno autora se objevuje v jeho názvu až od 50. let 20. století.
Dá se říci, že i dnes tato stavba nedošla plného docenění a je často vnímána jako nehezká, rušivá a komplikující dopravu. Ublížily jí i dodatečné zásahy, jako třeba snahy o využití prostoru pod mostními oblouky jako skladiště apod. Přitom most zcela nepochybně patří mezi architektonicky cenné stavby, jak ho vyzdvihl i umělecký historik Zdeněk Wirth. Pro něj představuje projev monumentality empírového slohu v oblasti technických staveb.
Zajímavost:
Je s podivem, že podobně jako Karlův most, tak i Negrelliho viadukt, přestál v plném provozu velkou povodeň v roce 2002, při níž byl zatopen téměř celý Karlín. Viadukt měl to štěstí, že mu předcházely povodně v roce 1845, podle nichž byl následně navržen. Tehdy povodeň dosáhla jen o několik desítek centimetrů níž.
