Divadlo Na Vinohradech se nachází na náměstí Míru v těsném sousedství kostela sv. Ludmily a Národního domu na Vinohradech. Tento název nese od roku 1966.
Vzniku kamenného divadla na Vinohradech předcházelo mnoho divadelních spolků působících na dřevěných scénách. Zároveň mělo být hned po Národním divadle druhou scénou, kde by se hrálo česky. Vinohradská záložna za účelem výstavby divadla koupila zahradu Eichmanku, kterou darovala městu. V roce 1902 vypsanou architektonickou soutěž vyhrál návrh ing. architekta Aloise Čenského. Ačkoli v původním jeho návrhu se jednalo o stavbu novorenesanční, nakonec zvolil secesní sloh.
Výstavba divadla probíhala v letech 1905 až 1907 pod vedením stavitelů Jana Majera a Josefa Veselého. O sochařskou výzdobu průčelí se postaral Milan Havlíček, na terase druhého patra ji vytvořil Bohumil Kafka (4 alegorie Tragédie, Baletu, Opery a Komedie). Pod další výzdobu se podepsal sochař Antonín Popp a Antonín Máry. Malířskou výzdobu divadla ztvárnil František Urban, který vymaloval strop divadla námětem "Hold uměnám vlasti". Opona je dílem Vladimíra Županského, ta ale byla v 50. letech 20. století sňata a uložena v depozitáři městského muzea.
Slavnostní otevření proběhlo roku 1907 za zvuku Smetanovy Vltavy. Byly sehrány scény od Viktora Dyka a Lothara Suchého a legenda Godiva od Jaroslava Vrchlického. Divadlo mělo stálý činoherní i operní soubor.
O proslavení divadla se zasloužil v období první republiky hlavně divadelní režisér a dramatik Karel Hugo Hilar. V roce 1922 prošlo divadlo modernizací a záhy na to dostalo jeho jeviště kruhový horizont, nové osvětlení a pohyblivý portál. Několik let poté bylo rekonstruováno jeviště, orchestřiště a železná opona. Divadlo mělo 1060 míst k sezení, 48 sedadel v lóžích a 180 míst k stání.
Ve velké dvoraně v 1. patře najdeme busty umělců, kteří byli výrazně spjati Vinohradským divadlem. Mezi všemi vyniká busta Karla Čapka od sochaře Karela Dvořáka, a kterou divadlu věnovala Olga Scheinpflugová. Dále se jedná o busty Františka Langra a Jiřího Frejky, které vytvořil Jan Kodet. Busta herečky Anny Letenské zas připomíná její hrdinský skutek, kdy spolu s manželem poskytla útočiště pronásledovaným ve spojitosti s heydrichiádou. Byla za to následně popravena.
Za nacistické okupace v letech 1941 až 1942 bylo divadlo uzavřeno a roku 1945 bylo při spojeneckém leteckém náletu zasaženo a poškozeno stejně jako například budova Staroměstské radnice.
Zajímavost:
Na hlavním průčelí najdeme na pylonech osazené monumentální alegorie Statečnosti a Pravdy od sochaře Havlíčka. Jednalo se tehdy nejspíš o největší plastiky umístěné na fasádu. Měřily na výšku 7 m a vážily dohromady 36 tun, nicméně v roce 1994 byly nahrazeny kopiemi, protože jejich stav byl havarijní. Možné je ale, že tehdy byly vytvořeny kopie kopií, protože původní sochy byly ve špatném stavu už v roce 1938 a nahradily je kopie z umělého kamene od restaurátora Rudolfa Vlacha.
