Nacházel se zde už v 10., nejpozději 12. století ohrazený kupecký dvůr, který spíš připomínal opevněnou tvrz. Bránil tak putující kupce a jejich zboží. Byl to svět sám pro sebe, v němž se nacházely příbytky pro kupce, skladiště, stáje pro koně, vlastní špitál a kostelík Panny Marie, předchůdce současného Týnského chrámu.
Křižovaly tudy tisíce kupců z celého světa s množstvím nejrůznějšího zboží, jako byly cenné kovy a nerosty, cukr a sůl, nářadí, látky a vlna, kožešiny, skleněné předměty, koberce, kuchyňské potřeby, živý dobytek, ryby a rybí tuk, olej, barvy, vosky, ale také papír a knihy. Našli byste zde i cizokrajné ovoce, nápoje a jiné lahůdky.
Ti, kteří vstoupili do kupeckého dvora byli pod přímou ochranou krále, za což platili jistý poplatek. Z něj pak postupem času vzniklo povinné clo ze boží. Odtud se také vzal dnešní název Ungelt, neboť ve 14. století se clu říkalo staroněmecký ungelt. Ungelt měl svého hospodáře, kterému se při vstupu odevzdávaly zbraně a který dohlížel na pořádek.
Místo se těšilo velké oblibě kupců, mnozí se zde i usazovali, a největší slávy se dočkalo za Karla IV. a Václava IV. To trvalo však pouze do husitské doby, poté se obchodní význam Prahy začal ztrácet a nebyl již obnoven. Na počátku 20. století chátrající Ungelt obývala převážně chudina a i po 2. světové válce zde byly nejnižší kategorie a skladiště. K rekonstrukci bylo přistoupeno až roku 1981 po předchozích archeologických průzkumech.
Od roku 1996 je Ungelt přístupný veřejnosti a najdeme zde řadu restaurací a obchůdků s originálními českými výrobky, ale také expozici Umění 20. století patřící Galerie hl. m. Prahy. Stojí zde 18 domů různých architektonických slohů, převážně však mají barokní fasády. Ty získaly i domy starší po velkém požáru Ungeltu v roce 1689. Nejvýstavnější dům je jistě palác Granovských, který představuje jeden z nejzachovalejších renesančních domů v Praze.
Zajímavost:
Za zmínku stojí sama etymologie názvu Týnský dvůr. Slovo týn totiž označuje ohrazené místo. Pochází z keltského dunum, čili hradiště, ohrazené místo; z germánského tuna, německy Zaun, anglicky town. Ve zkratce tedy má Týn stejný původ jako anglické slovo pro město.
