Budovu Stavovského divadla najdeme na Starém Městě poblíž sídla Univerzity Karlovy. Na své náklady jej nechal postavit osvícenský hrabě František Antonín Nostic-Rieneck, vlastenec a německý Pražan. Využil k tomu vlastní pozemek a vyžádal si svolení císaře Josefa II., který je podpořil i proti protestům majitelů okolních domů, Karlovy univerzity a města, které vlastnilo divadlo v Kotcích a obávalo se konkurence.
Stavba trvala necelé dva roky od položení základního kamene 7. června 1781 po slavnostní otevření 21. dubna 1783. Za zmínku stojí, že při provádění výkopů pro základy budovy byla nalezena malá nádoba se stříbrnými mincemi. Bylo to bezesporu považováno za dobré znamení. Budovu v klasicistním slohu postavil architekt Antonín Haffenecker a jako jedna z mála se dochovala téměř v původním stavu.
Ačkoli se v divadle hrála převážně německá představení, činohra a opera, občas byla uvedena i česká hra, jako například roku 1785 první české představení Odběhlec z lásky synovské. O něco později to bylo i původní české představení Břetislav a Jitka od Václava Tháma.
Dědic divadla, hrabě Bedřich Nostic, daroval divadlo českým stavům, odtud také název divadla, který původně zněl Královské stavovské divadlo. Česká představení se hrála jen o svátcích a v neděli, jinak se hrálo německy a italsky. Česká představení česky se tu hrála až do roku 1862. Tehdy bylo postaveno Prozatímní divadlo, díky čemuž se mohlo české divadlo emancipovat.
Roku 1920 čeští divadelníci násilně zabrali Stavovské divadlo, s čímž nesouhlasil prezident nově vzniklé republiky, T.G.Masaryk, a na protest do divadla již nikdy nevkročil. Téhož roku bylo Stavovské divadlo také oficiálně přivtěleno k Národnímu divadlu. Po pauze během okupace se od roku 1920 znovu užívá název Stavovské divadlo.
Autorem původní vnitřní výzdoby byl Jan Jakub Quirin Jahn a autorem opony z roku 1804 Josef Bergler. Poslední generální rekonstrukce proběhla v letech 1983 – 1991, při níž byla celá stavba zpevněna a obnoveny malby. Bylo doporučeno při rekonstrukci neměnit použité materiály, aby nedošlo k porušení jinak skvělé akustiky. Původní plynový lustr byl nahrazen elektrifikovanou kopií. Díky rekonstrukci dnes najdeme v divadle 664 míst k sezení až 40 míst ke stání.
Zajímavost:
Do historie divadla se výrazně zapsala osobnost Wolfganga Amadea Mozarta. Ten tu roku 1787 dirigoval Figarovu svatbu, 29. října 1787 zde uvedl světovou premiéru opery Don Giovanni. Tuto operu také Mozart věnoval Pražanům. Mozartovy opery byly uváděny i v dalších letech.
Roku 1828 koncertoval v divadle celkem šestkrát slavný houslový virtuos Paganini. Ve Stavovském divadle měla roku 1834 premiéru hra Fidlovačka J. K. Tyla, při níž mělo publikum poprvé možnost slyšet píseň Kde domov můj od Františka Škroupa. Pro svou oblibu byla později vybrána za státní hymnu.
