Staroměstská vodárenská věž a vodárna se nachází na Starém Městě na Novotného lávce, pojmenované po rodině mlynářů.
Původně v těchto místech stávala skupina mlýnů. Jejich dominantou byla Staroměstská vodárenská věž, o které se hovoří již roku 1489. Poničilo ji švédské ostřelování roku 1648 i povodně. V 19. století došlo k její modernizaci a rekonstrukci pod vedením ředitele pražské polytechniky Františka Josefa Gerstnera a českého vynálezce Josefa Božka.
Dnešní podoba vodárenské věže je dána jádrem z pískovcových kvádrů ze 16. století. Při obnově v 19. století byla zvýšena o 1 patro, dostala věžní hodiny a získala zpět svou gotickou střechu. Půdorys věže je čtvercový, na výšku měří 53 m a ve výšce 31 m býval ve věži umístěn vodojem. Z něj se voda samospádem rozlévala systémem potrubí do kašen na Starém Městě pražském. Věžní vodojem byl však vyřazen z provozu roku 1880.
Vedle vodárenské věže stojí bývalá budova Staroměstské vodárny. V ní se nacházelo čerpací zařízení, které pumpovalo vodu nahoru do vodojemu ve věži. Tato novorenesanční budova zdobená sgrafitem vznikla podle plánů architekta Antonína Wiehla v 19. století. Právě ornamentální výzdoba je dílem architekta Jana Kouly, figurální výzdobu navrhl František Ženíšek a Mikoláš Aleš a zobrazuje obléhání Švédy.
V 19. století sídlila v budově městská pokračovací škola pro dívky, po ní vodárenské úřady. Jednu z místností měl na čas pronajatou i malíř Antonín Chittussi. Čerpací stanice byla zrušena v roce 1913.
V budově mělo být otevřeno Muzeum Bedřicha Smetany, proto byla zahájena její velká rekonstrukce ve 20. století. Muzeum, které v budově sídlí dodnes, bylo otevřeno roku 1936, a najdeme v něm přednáškový sál, muzejní expozice, archiv a studovnu. Od roku 1976 je muzeum součástí Národního muzea jako jedna z expozic Muzea české hudby.
Zajímavost:
Za dobu své existence Staroměstská vodárenská věž několikrát vyhořela, a to od otevřeného ohně, jímž byly v zimě zahřívány trubky proti zamrznutí.
