Pražské Jezulátko, známé také jako Bambino di Praga, se nachází v chrámě Panny Marie Vítězné na Malé Straně.
Do kostela bylo umístěno roku 1628. Přivezla jej v 16. století do Čech Maria Maxmiliána Manriquez de Lara, budoucí žena Vratislava z Pernštejna. Ta sošku později předala dceři Polyxeně při sňatku s Vilémem z Rožmberka, aby také chránila její rodinu. Soška měla podle tradice přejít na dceru, ale protože Polyxena dceru neměla a měla jen syna s druhým manželem, darovala ji karmelitánům. Během třicetileté války byla soška ztracena a nalezli ji až později za oltářem poškozenou. Byla opravena a po zrušení kláštera karmelitánů ji do opatrování převzal řád anglických panen.
Soška, pocházející ze Španělska, se těší největší oblibě právě v zemi svého původu, ale také v Latinské Americe, Itálii nebo na Filipínách. Tam dokonce její kopie napomohla před 400 lety sjednocení Filipín, neboť představovala pro bojující protistrany společnou modlu.
Soška Pražského Jezulátka byla provedená z vosku v 16. století. Na výšku měří 45 cm. Její vlasy byly nejprve tmavé, ale byly přebarveny na světlé. Pravou rukou žehná, v levé ruce má pozlacenou zeměkouli s křížem. Najdete ji ve stříbrné skříňce na středním oltáři vpravo.
Zajímavost:
Jezulátko nosí 2 korunky a má k dispozici necelých 50 šatiček. Oblékají ho tzv. šatnářky, jimiž jsou od 18. století dle tradice příslušnice řádu anglických panen. Šatičky mají svou symboliku a střídají se 10 x do roka – například jiné jsou o Velikonocích, na Bílou neděli jsou červené, během adventu fialové.
Nejcennější jsou šatičky, které vlastnoručně vyšívala císařovna Marie Terezie. V šatníku najdeme ale také čínské a vietnamské šatičky nebo obleček, který věnovali potomci španělského rodu Manriquez de Lara roku 1996 a které byly přešity ze starodávného kněžského roucha.
