Letohrádek královny Anny, označovaný také jako Královský letohrádek nebo nesprávně Belveder, najdeme uvnitř hradeb Pražského hradu v Královské zahradě. Tu dal založit Ferdinand I. v roce 1538 a v ní vystavět letohrádek pro svou choť Annu Jagellonskou. Ta se bohužel dokončení své stavby nedočkala, když v roce 1547 po porodu 15. dítěte zemřela. Nedočkal se jí dokonce ani sám Ferdinand I., protože po velkém ničivém požáru roku 1541 opustil Prahu.
Letohrádek architektonicky představuje nejčistší vlašskou renesanci mimo Itálii. Projekt stavby zpracoval Ital Paolo della Stella a začal stavět Giovanni Spatio. Rozsáhlý požár hradu roku 1541 stavbu přerušil. Pokračovala pak dál pod vedením Paola della Stelly v letech 1548 -1552. Stella se také postaral o bohatou výzdobu letohrádku ornamentálními a figurálními vlysy neuvěřitelné jemnosti zpracování.
Dokončení se letohrádek dočkal až roku 1563 Hansem Tirolem a hlavně Bonifácem Wohlmutem. ti ještě přistavěli patro a zakončili stavbu jedinečnou měděnou střechu ve tvaru obráceného lodního kýlu. Letohrádek nejvíce využíval Rudolf II., který v patře nechal zřídit astronomickou pozorovatelnu. V ní se pohybovali slavní astronomové jako Tycho de Brahe nebo Johanes Kepler. Císař Rudolf II. zde také po ztrátě královského titulu zemřel. Po jeho smrti letohrádek zpustl a sloužil různým, ne zrovna vhodným účelům.
V letech 1841 - 1855 byla budova obnovena a upravena na Obrazárnu vlasteneckých přátel umění. Od rekonstrukce v roce v 50. letech 20. století sloužil letohrádek jako výstavní síň. Další rekonstrukce proběhla v letech 1988 - 1991.
Zajímavost:
Před letohrádkem stojí slavná renesanční kašna, tzv. Zpívající fontána. Podle návrhu dvorního malíře Francesca Terzia ji v letech 1564 – 68 odlil kovolijec Tomáš Jaroš (autor zvonu Zikmund, největšího zvonu katedrály sv. Víta). Byla vyrobena ze zvonoviny a bronzu. Pokud se sehneme pod fontánu, uslyšíme, jak kapky vody dopadají na okraj spodní mísy, a tím vyvolávají dojem hudby.
